Ahoj, chci se s Tebou podělit o příběh, který změnil můj život. Bylo to přesně 24. 9. 2003, bylo mi 16 let.
Ráno jsem vstala, posnídala a spěchala do školy. Po čase jsem pocítila bolest v dolní části břicha. Myslela jsem si, že to určitě přejde, jenomže bolest přetrvávala a nabírala na síle. Ve škole jsem vydržela sotva jednu hodinu a jela jsem zpět domů. Břicho bolelo čím dál tím víc.
Náš dům byl prázdný a já seděla sama na posteli. Když jsem si chtěla lehnout, bolest zesílila. Mamka přijela domů až v osm hodin večer a když mě uviděla, úplně se polekala, protože moje kůže byla bílá jak sníh. Hned vzala auto a jeli jsme do nemocnice. Nikdy nezapomenu tvář mé mamky, jak tam stála vedle mě a utěšovala mě, že bude všechno v pořádku. Ale když už ani lékaři nevěděli, co se stalo s její dcerou, tak to je docela velký nářez! Asi čtyři hodiny mě posílali na různá vyšetření. Velmi mě vyčerpávaly; sice jsem dostala léky proti bolesti, ale mé tělo bylo nějak příliš slabé. Nakonec zjistili, co je příčinou mých bolestí a rychle mě zavezli na operační sál. Krvácela jsem do břicha, a proto mě tak strašně bolelo. Lékaři řekli mamce, že kdybychom přijeli o pět hodin později, vykrvácela bych. Takový zážitek mě tak moc poznamenal, že jsem se začala ptát: „To určitě nebyla náhoda, že jsem zůstala na živu, to musel někdo zařídit, někdo, komu musí na mě záležet a má tu moc dát život.“
Před tím jsem věřila, že nějaký Bůh existuje, ale až pak jsem uvěřila i ve svém srdci, že je tady někdo, komu na mě fakt záleží, kdo mi dal novou šanci žít. Uvěřila jsem v reálného Boha, který pro mě udělal nádherný zázrak. Děkuji Mu za to, jsem velmi šťastná, že jsem Ho mohla poznat. Mám ráda, když vím, že mě někdo má rád. No není to skvělé? :)
Renia
